K tématu OZE
Reakce na článek Josefa Víta Větrné elektrárny: jednotná fronta ekologických aktivistů.
Reakce pana Víta na "vášnivou obhajobu (nebo spíše propagandu) energií z obnovitelných zdrojů" pana Smrže je, jak se zdá, neméně vášnivá. Obsahuje přinejmenším jeden obecně oblíbený omyl. Nemám v úmyslu s ním polemizovat o cenách energie z OZE, protože jednak předpokládám, že si vše alespoň rámcově propočítal a druhak s ním v podstatě souhlasím – energie z některých druhů OZE mohou být drahé.
Opravník obecně oblíbených omylů
Zásadně však nesouhlasím s tvrzením, že všechny větrné elektrárny u nás postavili Němci, nebo Rakušané (ať už je tím myšleno cokoliv). Velká část větrných elektráren je stavěná za české peníze, byť ve většině případů (zdaleka však ne ve všech) je dodavatel technologie zahraniční. Kdo nevěří ať tam běží.
O energetické bilanci fotovoltaických článků se už na Britských listech jednou psalo. Ale opakování je matka moudrosti… Tedy spotřeba energie na výrobu jednoho fotovoltaického panelu (nikoliv článku!) je cca 200kWh. Takový solární panel dokáže vyrobit něco mezi 70 a 120kWh za rok provozu. V nejhorším případě se tedy energie vložená do výroby panelu, vrátí za 3 roky provozu, přičemž životnost článků a z nich vyrobených panelů se udává 50 let. Obrázek o efektivitě nechť si udělá každý sám. Informace jsou z webu výrobce fotovoltaických panelů.
Toliko k obecně oblíbeným omylům.
OZE a jaderná energetika
Možná by bylo vhodné si připomenout, že OZE nejsou jen svištící vrtule, "nenažrané" fotovolatické panely, a "hračičkovské" fototermické systémy (sluneční ohřev vody), ale třeba i spalování biomasy (obvykle odpady ze zpracování dřeva) a bioplynu, vodní elektárny a u nás ne příliš rošířené geotermální zdroje. Z těchto zdrojů je na území ČR nejvíce vodních elektráren (přes 500).
Bylo by bláhové domnívat se, že OZE nahradí "tradiční" zdroje energie, není to ostatně ani v technických možnostech těchto zařízení. Výborně však mohou sloužit jako doplňkový zdroj energie ať už v průmyslu (biomasa a bioplyn), nebo pro domácnosti (fotovoltaika, fototermika). Vodní a větrné elektrárny pak mohou fungovat jako "komunitní" zdroj. Vnímat tyto zdroje jako "elektrárny", jejichž energie se prodává, je podle mého mínění chyba. Cílem by ovšem neměla být nezávislost na klasických zdrojích, ale snížení této závislosti. V nejlepším případě by mohly být klasické zdroje zálohou vlastních zdrojů. Je to poněkud idealizovaná představa, ale současně (alespoň částečně) proveditelná.
Jadernou energetiku řadím mezi čisté zdroje energie, neboť odpady, které při výrobě energie touto cestou vznikají lze mít stále pod kontrolou a tudíž nezatěžuje životní prostředí (jiná věc je, zda se tak opravdu děje). Pro uskladnění radioaktivních odpadů existuje přijatelné technické řešení (byť je velmi nákladné).
Proti jaderné energetice sice lze argumentovat Černobylem, ale uvažte, jakou škodu by způsobila havarie podobně výkonné vodní elektrárny (např. protržení hráze).
Tepelné elektrárny budeme muset tak jako tak nahradit něčím stejně, ne-li více výkoným. Bez radikální změny v distribučním modelu energie nejsou OZE jako náhrada tepelných elektráren použitelné. V dohledné době nelze ani uvažovat o přímém využiti termonukleární energie (tj. termonuklárních reaktorech), protože experimentální prototyp se teprve staví (viz projekt ITER) a nezdá se, že by se tato technologie dala nasadit do běžného provozu (s trochou štestí) dříve jak za 50 let (jak poznamenal kamarád: "Zásadní zlom v této oblasti očekáváme do dvou let… posledních padesát roků"). Z výše uvedeného vyplývá, že jinou než jadernou alternativu (nestane-li se zázrak) pravděpodobně nemáme. A nejsem jediný kdo si to myslí – Fini dobře ví, proč staví novou jadernou elektrárnu a zdá se, že podobně uvažují i tvůrci energetické koncepce ČR, kteří do budoucna počítají s výstavbou další jaderné elektrárny. Netvrdím, že není jiná cesta než ta jaderná, v rámci požadavků však jinou cestu nevidím.
Naposled změněno 06-08-2007
